václav šuba
architektura+design

Detail

Asistované bydlení pro bezdomovce

2013

 

Projekt vznikl během semestrální stáže na Škole architektury Královské akademie výtvarných umění v Kodani. 

 

Společnost je často svázána předsudky vůči této specifické sociální skupině a mívá ve zvyku ji přehlížet. Nechceme je vidět. Nechceme je potkávat. Přehlížíme je. Tento aspekt skutečnosti může vést k otázce, jestli a jak by architektura mohla s těmito předsudky hýbat.

Podnětem vedoucím k profilování vlastního tématu projektu byl společný rámec semestru, kterým byla architektura všedního dne. Téma bylo doprovázeno přednáškami a úvahami o přehodnocení postavení architekta v současné architektonické praxi a uvědomění si podstaty jeho profese. Výzvou dnešní architektury je přispívat k budování kolektivní představy o jejím novém smyslu, který je daleko od stávajícího pohledu na architekturu, jako na disciplínu exkluzivní a nadřazenou. Mnohá rozhodnutí týkající se formování projektu byla přirozeným důsledkem těchto úvah.
Úvodní část projektu si klade za cíl prozkoumat, co to znamená být odkázán na život bez jakýchkoliv trvalých hodnot, jinými slovy být bez domova. Co to znamená, když se ulice stane tvým obytným prostorem? Výchozím bodem pak byla otázka, jak by architektura mohla reprezentovat vhodné prostředí k bydlení, nebo obývání těmito lidmi. Otázka architektury reprezentující jejich identitu a určitý způsob života.
Ponecháním prostoru zmíněným otázkám vzdáleným konvenčním požadavkům vázaným na běžnou architektonickou praxi má být docíleno přehodnocení stávajících institucí zabývajících se problematikou bezdomovectví.

 

Stavebmí program

 

Základem budou dočasné ubytovací jednotky. Cílem není vytvořit klasický dočasný přístřešek pro bezdomovce sloužící pouze pro přenocování, ale poskytnout zázemí trvalejšího charakteru, které by nájemníky určitým způsobem motivovalo a posunovalo směrem k nezávislejšímu životnímu režimu. Dále je součástí zázemí pro sociální a zdravotní péči, také například pro podporu v oblasti vzdělávání nebo hledání zaměstnání. Tyto služby by měli sloužit jak pro obyvatele centra, tak pro bezdomovce z okolních institucí, které podobné zázemí nemají.

 

Prostory, které obýváme jsou tím čím jsme


Ulici vnímám jako koridor, což v jazyku prostoru znamená něco dynamického. Oproti tomu pak stojí obydlí, kde trávíme čas, prostory které obýváme během dne. Takto obývaná místa znamenají něco statického. Zvláštní situace pak nastává, když se z tohoto pohledu podíváme na situaci, že žijeme na ulici. Spousta míst ve veřejném prostoru obývaných bezdomovci se stává něčím mezi. Nejsou to prostory dynamické ani statické a vytvářejí tenkou hranici mezi vnímáním toho co je osobní a co veřejné.
Na základě toho jsem pak v modelech studoval různé izolované prostory s odlišným stupněm uzavření, které měly vyjadřovat myšlenku pro další rozvoj už konkrétního projektu. Záměrem je tedy vytvořit strukturu, která bude dynamická jako ulice a zároveň bude obsahovat množství „statických“ míst navozujících různý prostorový zážitek – různé stupně uzavření.
Nástroje studované v abstraktních / konceptuálních modelech pak byly aplikovány vzhledem ke kontextu konkrétního místa. Respektovány byly jak prostorové návaznosti okolních budov, tak i jejich stávající funkce, což pak taky pomohlo distribuovat stavební program.